Všichni dobře víme, že tomuto zasloužilému švédskému kostlivci není příliš cizí nejrůznější převlékání kabátců. Jestliže minule (na výborném počinu „Decadence - Prophecies Of Cosmic Chaos“) na sebe navlékl slušivou thrash/deathovou sutanu, navíc částečně střiženou přesně podle proporcí „Slaughter Of The Soul“ (1995) od jistých AT THE GATES, tak tentokrát sáhl do své obskurní skříně pro pořádně otrhaný a časem velmi dobře prověřený mundůr. Inu, je to tak, CENTINEX se na „World Declension“ vrací ke svým kořenům, do dob, kdy klasický skandinávský sound prožíval své bouřlivé zrození.

Pravda, z oněch dob toho již moc nezbylo, opravdu nadějných nováčků je poskrovnu a poslední přežívající průkopníci chrastivého zvuku už mají to nejlepší za sebou. Snad jedině CENTINEX, a to zvláště v souvislosti s poslední dvojicí alb, vykazovali ve svém požehnaném věku rostoucí výkonnost. Zdálo se, že staří dinosauři rozhodně nejsou na odpis, ba co víc, dokonce se mocnými tempy blížili k samotnému vrcholu své patnáctileté kariéry. Cesta směrem k detailně vypilované a vysoce energické fúzi death a thrash metalu je však znenadání přerušena příchodem „World Declension“ - ve všech směrech totálně old schoolové konzervy. Přiznám se, že po úvodním poslechu jsem radostí zrovna nepřekypoval, to až další chvilky ve společnosti stockholmských dřevorubců dokázaly ostří prvotního „zklamání“ výrazněji otupit. Po týdnu intenzivní terapie jsem se vším srozuměn a ponořen hluboko do devadesátých let minulého století si spolu s kapelou užívám tu nezapomenutelnou dobovou atmosféru. CENTINEX dneska zní a hrají velmi podobně (obzvláště ve střednětempých houpačkách) jako DISMEMBER v dobách své renesance - tím mám na mysli především album „Hate Campaign“ (2000), ale klidně si na jeho místo dosaďte kteroukoli jinou švédskou klasiku. V momentech, kdy rytmická sekce zařadí nejvyšší rychlostní stupeň, mi na mysli okamžitě vytane jiná, daleko obhroublejší obluda - VOMITORY (ti však disponují ještě mnohem monstróznějším soundem). Charakteristické chrastivé kytary působí sice sympaticky, leč v bridgích a refrénech občas dokonale pohřbívají zdařilé melodie, které jsou odedávna jasným poznávacím znamením CENTINEX.

Ano, můžete celkem s úspěchem namítnout, že dnes je úplně jiná doba, že takto konzervativní disk si CENTINEX mohli dovolit vydat akorát tak někdy před deseti, dvanácti lety. Inu, starého psa novým kouskům nenaučíš. Já osobně jsem za to rád, jsem rád za kapely, které v trendových poryvech stojí rovně, nikdy neohýbají svá záda a se sveřepým výrazem si jsou svou vlastní cestou. Pokud jste ze stejného těsta a rádi si s nostalgií zavzpomínáte na čem jste kdysi vyrostli, je pro vás „World Declension“ tou pravou pozvánkou k poslechu.